Jdi na obsah Jdi na menu
 


BÍLÁ PANÍ

6. 1. 2007

Přízrak z ČECH

Bílá paní - kresba Josef Jícha     Už jste někdy potkali nějaké strašidlo? Někdy to tak možná už už vypadalo, ale nakonec jste s trochou zklamání museli konstatovat, že vysvětlení rádoby nadpřirozeného jevu je veskrze prozaické? Možná vás tedy potěší následující řádky. Patříme mezi země, které disponují minimálně jedním dokonalým strašidlem. Když se řekne Bílá paní, a nemyslíme tím známý míchaný nápoj, mnohé z nás příjemně zamrazí. Bez nadsázky lze říci, že tato dáma patří neodmyslitelně k řadě domácích hradů a zámků. Vystupovala dokonce ve filmu, stala se námětem básní i písní... Nejslavnější Bílou paní u nás je zřejmě paní Perchta z Rožmberka. Narodila se někdy mezi lety 1420 - 1430, byla dcerou paní Kateřiny z Vartenberka a Oldřicha II. z Rožmberka. V roce 1449 se provdala za Jindřicha z Hradce, hrubiána a násilníka i na dobové poměry. Jeho smrti tedy příliš neželela, žila v Jindřichově Hradci i dál a nechala přistavět celé jedno zámecké křídlo. Mezi mnohé její dobré skutky patřilo například rozdělování sladké kaše chudým na Zelený čtvrtek, které se udrželo i po její smrti. Kdykoli byl tento zvyk pak porušen, následoval hněv jejího přízraku.
     Od své smrti se paní Perchta zjevila prý mnohokrát, například když umíral její pravnuk, pan Jáchym z Hradce. Chodila také hlídat pana Petra Voka, když byl ještě malý. Bílou paní počítáme spíše mezi přízraky mírumilovné, lidumilné a jejím domovem jsou kromě jiných i další hrady a zámky, které patřily pánům z Hradce a z Rožmberka a kde dodnes často visí i její podobizna. Paní Perchta je dnes už ale přízrakem mezinárodním, Rožmberkové měli totiž příbuzné v dnešním Německu a paní Perchta logicky nevynechala při svých posmrtných návštěvách ani tato místa.
     Společným znakem všech u nás působících Bílých paní je to, že se zjevují v noci, mají na sobě dlouhou bílou řízu, špičatý klobouk se závojem, který za ní případně ve větrné noci symbolicky vlaje. Často nosí klíče. Podle pověstí navlékala i rukavičky bílé, mělo-li se narodit dítě, černé aby zvěstovala něčí smrt. Bílá paní ví prý také o mnoha pokladech, poctivého poutníka k nim zavede, chamtivého krutě potrestá.
     Do obecné představy o setkání s Bílou paní patří vznešená bílá postava jdoucí po cimbuří, pomalu a bez zakolísání, bez ohledu na místo či nepřízeň počasí. Promočeného turistu poutníka možná zavede k pokladu, možná ho ale také svrhne z hradeb dolů.
     Potkat Bílou paní dnes není velký problém, chce to jen trpělivost. A víru v existenci nadpřirozena i v moderním technickém jedenadvacátém století. Na zámcích či hradech vás asi přes noc nenechají, ale nevadí, Bílá paní je vidět i zvenku.
     Tato ušlechtilá bytost patří do českých legend, a pokud nemáte program na část prázdnin, můžete se vydat po jejích stopách. Její prokletí prý nezmizí, dokud bude stát jindřichohradecký zámek. A ten snad o letošních prázdninách ještě vydrží na svém místě...

autor pověsti Dalm